Červený lom u Koněprus
Červený lom u Koněprus 49°54'38.56"N 14°4'35.60"E
Jámový vápencový lom, nacházející se kousek od Koněpruských jeskyní v Českém krasu, je významný tím, že byl jedním z našich největších paleontologů a geologů Dr. Ivo Chlupáčem v roce 1957 stanoven jako stratotyp, tedy vybraný vzorový geologický profil, pro samostatnou stratigrafickou jednotku zvanou suchomastské vápence. Tyto vápence se vytvářely ve starších prvohorách (paleozoikum), ve spodním devonu z období dalej (cca 400 mil.let) v teplém mělkovodním mořském prostředí plném korálových útesů. Na útesech byl velmi hojný mořský život (koráli, graptoliti, nautiloidi, lilijice, trilobiti, placodermi - pancéřnaté ryby ...). Český masiv (pod pojmem český masív si zjednodušeně představme Čechy a Moravu) v té době ještě neexistoval jako celek, ale byl rozdroben na menší ostrovní mikrokontinenty (v jeden celek byly mikrokontinenty spojeny až o cca 50 mil.let později při variském vrásnění), které se nacházely v subtropickém pásmu na jižní polokouli Země. Suchomastské vápence jsou zřetelně vrstevnaté, červené a šedé (obsahují 87 – 96 % CaCO3). Jsou tedy poměrně velmi čisté a často obsahují drť ze zkamenělin. Suchomastské vápence se nacházejí pouze v Českém krasu. Zdejší lom je velmi starého data, písemně je těžba doložena z roku 1828, ale těžilo se zde jistě již mnohem dříve. Lom často měnil majitele, těžba zde skomírala a nakonec skončila v 70. letech 20. století. Lomu dominuje stěna o délce cca 150 m a výšce cca 20 – 25m. Ve výplních krasových dutin byly paleontology a archeology nalezeny fosílie třetihorních živočichů.
Suchomastské vápence (obchodní název suchomastský mramor) se v minulosti používaly jako ušlechtilý kámen, na sochařské práce. Vápenec je trvanlivý, pevný a se dal výborně leštit. Rozlišoval se na několik typů – ohnivě červený až narudlý Kardinal, růžovočervený až modrošedý s bílými kalcitovými hnízdy a žilkami rouge national a šedorůžový s bělavými obláčky rouge royale tchéque. Suchomastský vápenec byl např. použit na oltáře v kostele na Svaté hoře v Příbrami, na broušenou dlažbu v chrámu Svatého Víta na Pražském hradě, v Národním divadle a v Obecním domě na zábradlí a schodiště. Vápenec se těžil do bloků, takže se rozpojoval pomocí palic a klínů, v pozdější době se používaly expanzní směsi, které po nalití do navrtaného otvoru utuhnou a zvětší svůj objem a tím vápencový blok rozdělí (viz obrázky). Klasické trhací práce se používaly minimálně, aby nedošlo k popraskání skalního masívu.
