Otmíčská hora - Hořovická pahorkatina
Otmíčská hora – Hořovická pahorkatina 49°51'47.910"N, 13°56'49.331"E
Otmíčská hora (401 m.n.m.) u Hořovic je součástí komárovského vulkanického komplexu z období paleozoika (prvohor), resp. svrchního ordoviku a tento vulkanický komplex převážně vznikl jako důsledek podmořského příbřežního vulkanismu. V tomto období se části budoucího Českého masivu nacházely hluboko na jižní polokouli Země. Výsledkem tohoto vulkanismu je také podpovrchové přívodní těleso vulkánu Otmíčské hory. Bývalý nadzemní vulkán byl již erozí a denudací odstraněn. V západním svahu Otmíčské hory je starý opuštěný čedičový (dříve diabasový) lom. Dříve těžený čedič je granulovaný, což svědčí o jeho prudkém zchlazení a dezintegraci při průchodu žhavé lávy přes zvodnělé pásmo podpovrchových hornin. Tato láva je považována za výplň přívodního kanálu vulkánu, tzv. diatrémy. Při kontaktu žhavé lávy a zvodnělých hornin dochází k prudké změně vody na páru, což způsobí tzv. freatickou explozi. Proto se v granulovaném diabasu nachází velké množství xenolitů (tmavé slídnaté břidlice, úlomky vulkanických skel, starších drobně mandlovcovitých diabasů a světlé, zrnité tepelně metamorfované granitoidy). Stáří vulkanitů Otmíčské hory bylo stanoveno radiometrickou metodou U – Pb přibližně na 474 mil. let. Na svazích hory se rozkládá stejnojmenná přírodní památka (rozloha 5,3 ha vyhlášená roku 1986), cenná především svými teplomilnými společenstvy skalních stepí a hájovou vegetací, charakteristickou pro (čedičový) diabasový podklad. Vyskytuje se zde bělozářka liliovitá, koniklec luční český, ožanka hroznatá, čistec přímý, kostřava sivá a ostřice nízká. Les je tvořen převážně dubohabrovým porostem. Lokalita byla též osídlena lidmi již v eneolitu (4300 - 3700 před Kristem). Na vrcholu hory se nacházelo hradiště již v pozdní době halštatské (700 – 450 před Kristem).
Ještě jedna zajímavost na závěr z článku Josefa Hůrky ve Zdických novinách v roce 2009: „V době výstavby vojenského letiště u Hořovic, pro případ válečného konfliktu v době studené války, se uvažovalo o snížení Otmíčské hory, aby nebránila v hladkém přistávání, či startu vojenských letadel z tohoto letiště. Naštěstí pro nás všechny, pro přírodu i historické zbytky hradiště se tento záměr nikdy neuskutečnil“.
