Radoušova skalka - Starý Plzenec
Radoušova skalka - Starý Plzenec 49°41'22.5"N, 13°28'41.8"E
Na úpatí rozsáhlého vrchu Radyně se mezi rodinnými domky (Kollárova ulice) nachází ve Starém Plzenci skalní útvar nazývaný Radoušova skalka. Skalka je tvořena silicitem (lidový název - buližník), stejně jako celý vrch Radyně, který vznikl v období svrchního proterozoika (starohory - před více než 600 mil.lety) na dně mělkého moře, kdy části budoucího českého masívu se nacházely hluboko na jižní polokouli Země. Tyto silicity jsou součástí širokého pruhu proterozoických usazenim mezi Šumavou a středními Čechami, které jsou převážně tvořeny břidlicemi a drobami. Tyto horniny jsou proti silicitu velmi měkké a proto snadno erodují a tvrdé odolné silicity vystupují jako výrazné hřbety nebo skalní útvary v krajině (vrch Radyně, skály Andrejšky, Ostrá hůrka u Starého Plzence a mnoho dalších). Silicity se vyznačují šedou až černošedou barvou, přecházející v některých partiích do fialově šedých až rezavých odstínů. Jsou většinou masivní, zčásti i usměrněné. Silicity bývají protkány četnými žilkami druhotného bělavě zbarveného křemene (druhotné hydrotermální vyhojení trhlin). Silicity jsou složeny z křemene (SiO2 – oxid křemičitý). Ve stopovém množství je přítomen uhlíkatý či hematitový pigment a jemný muskovit, proto zbarvení do šeda až černa, případně do rezava. V minulosti byl silicit těžen na štěrk a proto Radoušova skalka je podstatně menší než v minulosti.
Přes převládající názory, spojují geologové genezi (vznik) silicitů s hydrotermálními roztoky srážením gelu kyseliny křemičité z horkých pramenů na mořském dně (chemogenní původ), avšak jejich vznik není doposud jednoznačně vysvětlen. Podle některých představ mohly také vzniknout za přispění živých organismů s křemičitými schránkami (organogenní původ).
