Prachovské skály
Prachovské skály 50°27'56.290"N, 15°18'20.760"E
Prachovské skály tvoří křídové sedimenty svrchního turonu a coniacu (před 93 – 85 mil.let). V tomto období, na konci křídy, území zalilo mělké a teplé moře do kterého byly přinášeny erodované písčité sedimenty z oblasti dnešních Krkonoš a Jizerských hor. Po ústupu (regresi) moře se území stalo souší a během třetihor došlo ve vlhkém a teplém období k intenzivní erozi a denudaci. V době alpínského vrásnění došlo v důsledku saxonské tektoniky k rozlámání vrstev pískovců a k jejich poklesu nebo zdvihu. Zároveň došlo k průniku magmatu ze zemského pláště a ke vzniku drobných těles vulkanitů (olivinické nefelinity a nefelinické bazanity). Původně souvislá tabule kvádrových pískovců byla zvětráváním rozrušena do charakteristických geomorfologických tvarů skalního města v obdobích čtvrtohorních glaciálů (dob ledových). Na sklalních stěnách lze dobře sledovat procesy chemického zvětrávání, voštiny, římsy, železité intruze, nejrůznější typy zvrstvení pískovců a jejich proměnlivou zrnitost. Geologický profil pískovcových sedimentů lze dobře sledovat v Císařské chodbě. Skalní věže mají výšku až 30 m. Po okrajích skalního města je řada geodynamických jevů – šikmé věže, skalní řícení a suťová pole. Toto je způsobeno podložím kvádrových pískovců, které je tvořeno vápnitými jílovci s vložkami vápnitých pískovců, které jsou náchylné k sesuvům.
