Andrejšky pod vrchem Radyně
Andrejšky pod vrchem Radyně 49°41'18.3"N, 13°27'30.4"E
Nad Starým Plzencem, na úpatí vrchu Radyně, se nachází zajímavý skalní útvar Andrejšky. Jedná se o silicitový (buližníkový) hřbet o délce cca 300 metrů a výšce až 15 metrů nad okolním terénem, vypreparovaný erozí z měkčího horninového podkladu neoproterozoických drobových břidlic a prachovců (tedy z konce starohor - stáří hornin více než 600 mil.let). Silicitový hřbet je postižen mrazovým zvětráváním z dob posledních glaciálů (dob ledových) a na mnoha místech jsou nahromaděny rozpukané a posunuté bloky hornin, které tvoří bizarní bludiště i skalní okno. V současnosti je tento přírodní útvar chráněn. Bloky jsou bohatě porostlé mechy a lišejníky. Celý východní svah vrchu Radyně a údolí řeky Úslavy až do Nezvěstic je pokryt glaciálními eolickými sedimenty (naváté sprašové hlíny do závětrného údolí z dob ledových, kdy v té době převládalo silné západní proudění). Hřbet Andrejšky tvoří součást pruhu silicitů, táhnoucího se neoproterozoickými (starohorními) sedimenty od Klatov přes Plzeň, dále přes okraj Prahy až k Brandýsu nad Labem. V blízkosti skalního útvaru Andrejšky se nacházejí další silicidové útvary: vrch Radyně i kamýk Ostrá hůrka. Silicity se vyznačují šedou až černošedou barvou, přecházející v některých partiích do fialově šedých až rezavých odstínů. Jsou většinou masivní, zčásti i s usměrněnou plošnou stavbou. Silicity bývají protkány četnými žilkami druhotné horniny - bělavě zbarveného křemene, který vznikl hydrotermálním vysrážením a vyplnil tak trhliny (tzv. druhotné hydrotermální vyhojení trhlin). Silicity jsou složeny z křemene (SiO2 – oxid křemičitý). Ve stopovém množství je přítomen uhlíkatý či hematitový pigment a jemný muskovit, proto má zbarvení do šeda až černa, případně do rezava. Silicity jsou velmi tvrdé a dobře odolávají zvětrávání. Vznik (geneze) silicitů v Českém masivu není dosud jednoznačně vysvětlen. Podle některých odborných teorií vznikaly silicity za přispění živých organismů s křemičitými schránkami (organogenní původ horniny) nebo srážením gelu kyseliny křemičité z horkých hydrotermálních roztoků na mořském dně (chemogenní původ horniny).
