Důl Jeroným u zaniklé obce Čistá
Důl Jeroným u zaniklé obce Čistá 50°6'7.0"N, 12°42'43.0"E
Na konci paleozoika, resp. permokarbonu (prvohory), proniklo do kořenů variského horstva roztavené magma a dalo vzniknout mnoha intruzivním (podpovrchovým) magmatickým tělesům (plutonům) z granitu (žula). Podobně tomu bylo i v oblasti zaniklé obce Čístá, kde se v podloží nachází pně karlovarského plutonu prorážející ruly a migmatity slavkovského krystalinika (neoproterozoikum – starohory). Na rozhraní těchto hornin došlo ke krystalizaci různých minerálů (křemen, Wolframit, kasiterit), nejdůležitějším byl kasiterit (cínová ruda). Nejprve se v okolí obce Čistá cínová ruda rýžovala. Potom vzniká první cínový důl a báňský úřad ho eviduje již v roce 1548. Roku 1551 propůjčuje král Ferdinand I. Čisté horní právo a privilegia královského města, která byla dalšími panovníky potvrzena a rozšířena. Město mělo vlastní cínovou váhu, cínovou huť a právo volné těžby dříví v královských lesích. Přes velmi rychlý rozvoj těžby byly na počátku 17. století doly ztrátové a udržovaly se jen proto, aby Čistá nepřišla o statut horního města. Vlastní ložisko tvoří mocné, ale chudé rudní čočky vázáné na kontakt menšího žulového pně s okolní rulou a drobné rudní žíly v rulách (pararuly až migmatické ruly), tvořené křemenem s kasiteritem a wolframitem. Hlavním rudním minerálem v dole Jeroným, který byl předmětem těžby byl tedy kasiterit (cínový rudní minerál) ze kterého byl cín získáván prostým přetavením. Podle odhadů poskytl důl Jeroným za celou historii asi 500 – 700 tun cínu. Nebyl proto nikdy tak bohatý a věhlasný jako jiná díla v okolí, ale zato se zachoval v původní podobě. V centrální části dolu se nacházejí impozantní komory ze 16. století. V řadě prostor jsou stěny a stropy zbarveny černě od sazí, které se usadily při sázení ohně. Stěny jsou zbrázděny rýhami po želízkách a špičácích tehdejších havířů. Důl je historicky významný rozsáhlým systémem středověkých chodeb a těžebních komor. S četnými přestávkami a různými výtěžky byly doly v Čisté v provozu až do konce 1. světové války, v letech 1940-1943 a 1964-1966 proběhly důlní práce průzkumného charakteru. V současné době je realizován další průzkum a rozsáhlá rekonstrukce dolu. V květnu 2014 byly objeveny nové důlní prostory a komory, jejichž průměrná výška se pohybuje mezi 3 a 4 metry, šířka pak mezi 5 a 9 metry. Tyto komory pravděpodobně pocházejí z 16. století a zřejmě do nich nikdo nevkročil celé stovky let.
