Koněpruské jeskyně - Český kras
Koněpruské jeskyně – Český kras 49°54'54.460"N, 14°4'2.420"E
Koněpruské jeskyně jsou nejvýznamnějšími jeskyněmi v Českém krasu. Tento název území mezi Prahou a Berounem, které tvoří převážně mírně zvrásněné vápece silurského a devonského stáří (paleozoikum – prvohory), vymyslel a poprvé publikoval český paleontolog, speleolog (jeskyňář), archeolog, botanik a spisovatel Jaroslav Petrbok (25.10.1881– 14.12.1960). Tento název se všeobecně ujal a je používán dodnes. Jaroslav Petrbok má pamětní desku v Lomu Kobyla nedaleko od Koněpruských jeskyní. Geologická historie Českého krasu začíná v období, kdy se mikrokontinenty budoucího Českého masivu nacházely hluboko na jižní polokouli Země a pomalu putovaly směrem na sever k rovníku. Na počátku ordoviku (cca před 500 mil.lety) zalilo mělké moře oblast tzv. pražské pánve, která vznikla poklesem zemské kůry porušené tektonickými zlomy. Na dně moře se usazovala mocná souvrství písčitých a jílovitých hornin. Toto moře bylo plné fauny – žili v něm trilobiti, hlavonožci, ramenonožci, lilijice a mnoho dalších skupin živočichů. Během ordoviku však došlo k zalednění jižní části pevniny Gondwany a k několika výkyvům teplot provázených kolísáním hladiny světového oceánu. Toto vedlo nakonec k celkovému vymírání, kdy se v oceánu usazovaly černé břidlice vznikající v anoxickém (bezkyslíkatém) prostředí. Z tohoto období se nachází v sedimentech zbytky fosilních graptolitů. V průběhu siluru propukla v pražské pánvi také silná sopečná činnost, která se projevovala podmořskými výlevy a i vulkány, které vytvořily sopečné ostrovy, např. Svatojanské vulkanické centrum (435 až 410 mil.let). Po tomto období následovalo oteplení a vznik ideálních podmínek pro rozvoj mělkovodní teplomilné útesotvorné fauny. V siluru a devonu vznikala mocná souvrství vápenců ze schránek uhynulých organismů. Mikrokontinenty budoucího českého masívu se nacházely v subtropickém pásu na jižní polokouli Země. V okolí Koněprus vznikly i skutečné korálové útesy (vrch Zlatý kůň), jak je např. známe z okolí Austrálie. Před cca 370 mil. lety došlo k prvním horotvorným pohybům variské orogeneze a k ústupu tropického moře. Následně byly vápence Českého krasu porušeny zlomy, zprohýbány a zvrásněny. Mikrokontinenty se spojily v geologickou jednotku Českého masivu a byly vyvrásněny do vysokého variského horstva, jehož součástí se také stal Český kras. Ten se stal souší na téměř 300 mil. let. V této době se již pravděpodobně dostaly k povrchu také vápence usazené v prvohorách a začalo probíhat první krasovění – rozpouštění a následné usazování uhličitanu vápenatého. Před cca 96 mil. lety ve svrchní křídě (mezozoikum, druhohory) byl Český kras pokryt průtočnými jezery a močály a po mořské transgresi také naposled mělkým teplým křídovým mořem. Po několika miliónech let došlo k ústupu moře a Český kras se stal natrvalo souší. Během třetihor (65 až 2 mil.let) došlo k erozi a denudaci křídových hornin za vzniku hlubokých říčních údolí. Třetihorní řeky vytvářely rozpouštěním a usazováním převážně uhličitanu vápenatého ve vápencích jednotlivá patra krasových jeskyní, včetně Koněpruské jeskyně. Předpokládá se, že hlavní etapa vývoje jeskyní probíhala před cca 25 – 30 mil. lety a je pravděpodobné, že ve vzniklých jeskyních se krápníková výzdoba vystřídala v několika generacích. V průběhu čtvrtohor tento proces pokračoval a vodní toky se postupně zahlubovaly a v závislosti na střídání glaciálů a iterglaciálů (dob ledových a meziledových) vytvořily řadu říčních teras. Na některých zanechaly vrstvy štěrkovitých usazenin.
