Chrustenická šachta u Loděnic
Chrustenická šachta u Loděnic 50°0'15.774"N, 14°9'53.659"E
V období paleozoika (prvohory), resp. svrchního ordoviku (cca 460 mil.let) se toto území nacházelo nedaleko jižního pólu Země, v podobě mikrokontinentu zaplaveného mořem na okraji velkého kontinentu Gondwana. V moři sedimentovaly v jednotlivých vrstvách droby, křemence, pískovce a břidlice (letenské souvrství). Většinou v podobě čoček do těchto vrstev sedimentovaly, případně se vysrážely z roztoků, želené rudy, které jsou tvořeny převážně hematitem Fe2O3, magnetitem Fe3O4 a sideritem FeCO3 - hlavní těžené minerály v tomto dole. Měly zde svoje označení – ruda skleněnka (až 40 % Fe), makovka (až 30 % Fe), výchozová ruda (až 25% Fe) a proplástek (18 – 20 %Fe). Chrustenický důl patří do železnorudného nučického obzoru a byl otevřen v roce 1861 a ve své době patřil k největším a nejvýznamnějším dolům v oblasti Barrandienu. Důl měl celkem 84 podzemních pater, která dosahovala až do hloubky 426 m, což je 120 metrů pod hladinou moře. V dole se v roce 1921 začaly na návrh Ing. Ladislava Hofticha razit dvě unikátní šikmé těžní jámy o sklonu 14 stupňů, které otevírají ložisko od strojovny dolu z roku 1926 z 8. podzemního patra až na 72. patro. I. vlečná jáma sahá až na 48. patro, do hloubky 240 m, a je dlouhá 974 m, II. vlečná jáma dnes již hluboko pod vodou sahá na 72. patro, o 138 m hlouběji, a je dlouhá 585 m. Dalších pomocných svážných jam bylo v dole 36 a zasahovaly až na 84. patro. Celková délka důlních chodeb je více jak 15 kilometrů. V současnosti je důl od 9. patra zatopen a slouží k výcviku potápěčů, občas ho využívají i filmaři. Důl byl uzavřen v roce 1965 a za 104 let činnosti se v dole vytěžilo celkem 7 771 709 tun rudy. Vytěžená ruda se na místě drtila a následně se zpracovávala pražením v pražících pecích. Po vypražení a třídění se železná ruda odesílala lanovou dráhou na nádraží v Loděnici, odkud se odvážela vlakem do železáren k dalšímu zpracování. V roce 1995 byl důl otevřen pro veřejnost.
