Budňanská skála - Karlštejn
Budňanská skála - Karlštejn 49°56'6.378"N, 14°10'37.451"E
Na Budňanské skále, v údolí řeky Berounky, jsou nádherně odkryty mořské sedimentární horniny paleozoika (prvohor), resp. nejvyššího siluru (stupeň přídol) a nejnižšího devonu (stupeň lochkov) z období před 417 až 405 mil.lety.
Přídolské souvrství zde má mocnost 15 až 20 m a střídají se zde sedimenty tmavých, černošedých deskovitých vápenců a tmavých vápnitých břidlic – tmavá barva hornin je způsobena rozptýlenou organickou hmotou (uhlík) s příměsí bitumenu (živice - asfalt, dehet). Při rozbití se vápenec projevuje charakteristickým zápachem dehtu. Tyto vrstvy obsahují velké množství fosilních hlavonožců – orthocerů, schránky mlžů, plžů a články lilijic. Střídání vrstev vápenců a břidlic svědčí o rychlém prohlubování a změlčování moře (trangrese a regrese moře), samozřejmě v geologickém měřítku.
Mezi těmito dvěma souvrstvími se nachází tenká vložka jílovitých břidlic, která obsahuje fosílii graptolita monograptus uniformis – vůdčí fosílie. Tato břidlice tvoří hraniční vrstvu mezi periodou siluru a devonu. Toto rozhraní bylo mezinárodně uznáno jako tzv. pomocný stratotyp hranice mezi silurem a devonem - viz mosazné vícejazyčné tabulky nad dělící vrstvou.
Lochkovské souvrství je tvořeno světle šedými vápenci se zbytky lilijic, dále jsou nad nimi vrstevnaté deskovité vápence, hrubě zrnité a jsou světlejší než vápence silurské. V těchto konkrecích je hojná fauna, především schránky rovných hlavonožců – orthocerů.
Celý tento vrstevní sled byl na začátku karbonu v paleozoiku (prvohory - před cca 350 mil. lety) provrásněn variskou orogenezí a naklopen do současného stavu. Budňanská skála je jednou z nejkrásnějších ukázek vrásnění hornin v českém masívu.
