Ostrá hůrka u Starého Plzence

Ostrá hůrka u Starého Plzence        49°41'57"N, 13°26'25"E

 

Mezi Plzní a Starým Plzencem se nalézá zajímavý skalní útvar z horniny zvané silicit (lidový název buližník) s názvem Ostrá hůrka. Silicity jsou horniny vzniklé v období svrchního proterozoika (starohory, neoproterozoikum) v Barrandienu (oblast mezi Prahou a Plzní) – stáří hornin více než 600 mil.let. Na lokalitě skalní útvar tvoří morfologicky nápadný vypreparovaný suk (kamýk) o výšce kolem 20 m, vystupující jako součást pruhu silicitů, táhnoucího se od Klatov přes Plzeň, dále přes severní okraj Prahy až k Brandýsu n. Labem. Silicity zde budují nápadný skalnatý hřbet vypreparovaný z měkkých drobových břidlic a prachovců procesy glaciálního mrazového zvětrávání, eroze a denudace. V sousedství je ze silicitu vrch Radyně i skála Andrejšky. Silicity se vyznačují šedou až černošedou barvou, přecházející v některých partiích do fialově šedých až rezavých odstínů. Jsou většinou masivní, zčásti i usměrněné. Silicity bývají protkány četnými žilkami druhotného bělavě zbarveného křemene (druhotné hydrotermální vyhojení trhlin). Silicity jsou složeny z křemene (SiO2 – oxid křemičitý). Ve stopovém množství je přítomen uhlíkatý či hematitový pigment a jemný muskovit, proto zbarvení do šeda až černa, případně do rezava. V minulosti byl silicit těžen na štěrk, takže v okolí se nachází malé lomy. V současnosti je tento přírodní útvar chráněn.  

Vznik (geneze) silicitů v českém masívu není dosud jednoznačně vysvětlen. Podle některých odborných teorií vznikaly silicity za přispění živých organismů s křemičitými schránkami (organogenní původ horniny) nebo srážením gelu kyseliny křemičité z horkých hydrotermálních roztoků na mořském dně (chemogenní původ horniny).