Kaolínový důl Nevřeň u Plzně

Kaolínový důl Nevřeň u Plzně 49°49'36.9"N, 13°16'43.7"E

Po vzniku českého masívu při variské orogenezi ve spodním karbonu (paleozoikum – prvohory), došlo na našem území ke vzniku mohutného pásemného horstva, které si svou výškou nezadalo se současnými vrcholy pohoří Himálaj. Variské vrásnění bylo též provázeno silnou vulkanickou a magmatickou činností. Došlo ke vzniku mnoha intruzivních (podpovrchových) těles. Celý český masiv byl těmito intruzemi doslova „prošpikován“ a vzhledem k tomu, že se v té době nacházel v okolí zemského rovníku, tak zde převládalo teplé a vlhké tropické podnebí, které způsobilo velmi rychlou erozi a denudaci variského pohoří. Ve spodním karbonu byly tyto vyvřelé horniny erodovány a ukládány v depresích (ve sníženinách) zanikajícího variského pohoří. Tyto intruzivní tělesa (plutony) byly tvořeny převážně žulami, granodiority a porfyrity – tzn., že obsahovaly vysoký podíl minerálu živce. Tyto živce (několik typů – draselný živec KAlSi₃O₈, sodnovápenatý živec NaAlSi₃O₈, CaAl₂Si₂O₈. – celkem tvoří až 60% zemské kůry) při erozi a denudaci intruzivních plutonů (nejpravděpodobnější plutony – středočeský, štěnovický a jesenicko-čistecký) jsou ve svrchním karbonu transportovány řekami do jezer, kde vytváří mohutná souvrství usazenin typu pískovců, slepenců a arkóz (arkóza obsahuje více než 25% živců a úlomků nestabilních hornin) v plzeňské sedimentační pánvi. Již během transportu živců dochází, v teplém a vlhkém tropickém klimatu za současného působení huminových kyselin vyluhovaných z půdy, k jejich kaolinizaci na křemenný písek a kaolín. Tato přeměna je dokončena v nových sedimentech a tím vznikají vrstvy arkóz s kaolinitem (Al₂O₃ .2 SiO₂ .2 H₂O). Obsah kaolínu na ložisku Nevřeň nebyl vysoký, pouze okolo 12 % čistého kaolínu (jiná ložiska na Karlovarsku mají 15 – 25% kaolínu) a byl hrubší, takže se používal na výrobu hrubé keramiky, dlaždic, obkládaček nebo žáruvzdorných cihel. Po drcení a přeplavení zbyl vyplavený štěrkopísek, který sloužil jako stavební surovina. Hlavní důlní chodby dosahovaly šířky až 6 metrů a výšky až 12 metrů (některé zdroje uvádějí až 18 metrů - jsou částečně zaneseny hlinitou zeminou). Denní produkce dosahovala 2 až 3 vozíky plaveného kaolínu, což nebylo mnoho. Kaolinový důl byl v provozu jen v letech 1870 až 1897 a v době svého fungování několikrát změnil majitele. Těžbu započal podnikatel Schüss, poté naleziště přeprodal těžaři jménem Wimperger, ten zas panu Marcelovi, který důl v roce 1879 prodal panu Pinkasovi. Posledním majitelem byl Leo Wedeles (později se přejmenoval na Wedel), který těžbu alespoň částečně mechanizoval. Vznikla široká transportní štola s dvojkolejnou úzkokolejkou. Vytěžený kaolin se odvážel ve vozících tažených parní lokomotivou. Když Wedeles dostal nabídku začít s těžbou v nedalekých Ledcích, záhy Nevřeň opustil, pochopitelně i se všemi technologickými zařízeními. Od roku 1897 byl důl opuštěný, v následujících desetiletích se několikrát objevil inzerát na jeho prodej, ale těžba nebyla nikdy obnovena.

Kaolínový důl Nevřeň - hlavní chodba vysoká až 12 metrů

Kaolínový důl Nevřeň - nový hlavní vchod do dolu

Kaolínový důl Nevřeň - původní vlez do dolu 2.polovina 20. století

Kaolínový důl Nevřeň - hlavní chodba vysoká až 12 metrů - původní stav před úpravami, foto Centrum Caolinum

Kaolínový důl Nevřeň - vstupní schodiště do dolu

Kaolínový důl Nevřeň - hlavní chodba vysoká až 12 metrů, v současnosti je částečně zanesená, původní výška až 18 m

Kaolínový důl Nevřeň - chodba vysoká až 12 metrů

Kaolínový důl Nevřeň - těžená surovina - arkózové pískovce a slepence s obsahem cca12 % kaolínu

Kaolínový důl Nevřeň - stopy po těžbě - v měkkých partiích se kopalo a razilo ručně, nejvíce pomocí špičáků a prajzáků, v soudržné hornině byly místy užívány trhaviny

Kaolínový důl Nevřeň - z místní hlíny vytvořená patronka všech horníků - svatá Barboraručně, nejvíce pomocí špičáků a prajzáků, v soudržné hornině byly místy užívány trhaviny